V řadě již páté Medicafé. Moje poprvé. Jsem trochu nervózní – předem jsem si pro jistotu proklepnul v kyberprostoru oba hosty.
Zděšení se dostavilo už při příchodu do klubu K4. V podzemním šeru se tísnila jen necelá třicítka nedočkavých posluchačů, přesto mě nečekala žá dná prázdná židle. Mé obavy rozehnala až řádka skládacích křesílek, která jsem objevil u baru. Snad díky nim se posluchačstvo mohlo rozrůst až na více než padesát nedočkavců.
A Dilema požehnaného stavu začalo…za jeho kormidlem se nám představilo sympatické duo z motolské gynekologie. Hned po pár úvodních větách mě však zarazilo množství odborných termínů a spojení, kterými se přednes MUDr. Michaela Halašky, PhD, jen hemžil – v duchu jsem trochu litoval posluchače nemediky, protože i já sám jsem občas musel roztáčet mozkové závity na plné otáčky, abych vše stíhal sledovat. Štafetu u mikrofonu po něm převzal MUDr. Radovan Vlk z perinatologie – hned na úvod vyslovil obavu z přílišné odbornosti jejich výkladu (jakoby četl moje myšlenky) a pokusil se seznámit i laickou část publika (asi pětina z přítomných) s významem nejčastěji používaných termínů, kterým se však přes veškerou snahu nemohl vyhnout ani on… a tak jsem se mohli přímo od nejpovolanějších dozvědět o nádorech spojených s těhotenstvím, o převratných metodách jejich léčby, o spolupráci motolského týmu s klinikami v Belgii a Nizozemí, o léčebné kompenzaci negativních vlivů protinádorové léčby u plodů a novorozeňat a o význačnosti, kterou v tom celém zaujímá právě Gynekologická klinika v Motole.
hosté si po skončení diskuze ještě dopřáli chviku pro sebe |
Přestože prezentace obou lékařů byla jistě zajímavá, byla ve své podstatě jen substrátem, na kterém po krátkém občerstvení na baru vyrostlo množství zvídavých a věcných dotazů. Duo lékařů na ně reagovalo velmi pohotově, popravdě působili mnohem sebejistěji a uvolněněji, než v první části programu (že by pivo zadarmo?). Na první pohled bylo vidět, že se dobře znají a jsou součástí jednoho týmu, předávali si mikrofon jak kolík při štafetě a doplňovali se tam, kde jednomu začal docházet dech a slova.
I můj náhodný postarší společník, který si na začátku debaty se zájmem a půllitrem přisedl, se po počáteční nedůvěře ponořil do pro něj zprvu zcela neznámých vod a vydržel až do úplného konce. Právě díky mému společníkovi se mi naskytla vzácná možnost poslechnout si i názory člověka, který sice o medicíně příliš neví, a o Medicafé či Sciencecafé nikdy neslyšel, ale to mu nebrání v tom si své obzory o něco rozšířit.
Co říci na závěr? Podlehl jsem mámivému vábení sirén Medicafé, a s chutí mu podlehnu zas. A budu jen doufat, že takových jako já bude jen přibývat.
Autor: Jaroslav Vrba
Žádné komentáře:
Okomentovat